Jednasedmdesátiletý kanadský generálporučík Romeo Dallaire, narozený v Nizozemsku, působil na pozici velitele mírových sborů ve Rwandě mezi lety 1993 a 1994. Kolem něho se postupně rozvíjela ta nejhorší genocida od dob holokaustu. Po měsících plánování a rádiového vysílání propagandy pozvedli extrémisté z etnické skupiny Hutu zbraně proti menšinové skupině Tutsi. Rwanda se proměnila v zemi krví potřísněných mačet a sexuálního násilí.

rwanda1

(Následující text není vhodný pro slabé povahy)

Dvacet let po genocidě, kterou se pokusil zastavit, má tento generálporučík pořád záblesky hrůz, jichž se zúčastnil jako očitý svědek. Vzpomíná, jak před dvanácti lety viděl obchodníka v Sierra Leone pozvednout mačetu a rozpůlit kokos. Byl jako smyslů zbavený, když si uvědomil, že spatřil zbraň efektivně používanou při masakrech, během nichž zahynulo za 100 dní více než 800 000 lidí. „Zabít člověka mačetou je ale poměrně obtížné“, tvrdí Dallaire. Takže jsem se mnohokrát setkal s případem, kdy vojáci zasadili jednu či dvě rány a nechali oběť jednoduše vykrvácet do druhého dne.

Kolem údolí posetých mrtvými těly, kde leželi muži s rozseklými hlavami s obsahem deroucím se ven a rozřezané ženy se skleněnými střepy mezi jejich třísly, procházeli vojáci OSN před pomalu jedoucími vozidly, aby se vyhnuli přejetí těchto mrtvých či stále ještě umírajících. Tak popisuje Dallaire některé zážitky z hrůz genocidy v jedné ze svých knih.

rwanda4

Muzeum holokaustu ve Spojených státech amerických ho uznává jako osobu, která se ve Rwandě snažila učinit vše pro to, aby upozornila OSN na vypuknutí tak rozsáhlého a bestiálního násilí. Přestože jeho četná varování byla ignorována, odmítl se poddat mezinárodní netečnosti k tomuto problému. Neustále volal po užití vojenské síly, a i když se mu nepodařilo zastavit veškerá zvěrstva a katastrofy, tak on a jeho jednotky dokázaly ochránit více než 30 000 životů.

V řecké mytologii se objevovala bájná věštkyně Cassandra s darem vidět do budoucnosti. Nosila s sebou zároveň prokletí nikdy nebýt vyslyšena. V současném světě jsou takové „Cassandry“ častěji opovrhovány než vyznamenávány. „To je přesně naše práce v muzeu“, prohlásí ředitelka Sara Bloomfield. Chceme poukázat na akce, které mohly změnit historii lidstva. V Evropě během třicátých let, Rwanda 1990 a nyní Středoafrická republika. Muslimové tu bojují proti křesťanským milicím, které se mstí za zločiny proti lidskosti připisované bývalé muslimské vládě.

rwanda3

Svět se naučil za uplynulých dvacet let mnohé o tom, jak předcházet genocidě. Dallaireho práce a úsilí směřovala k vymanění dětských vojáků z područí těch, kteří je zastrašovali a zmanipulovali do jejich služeb. Přesto se smutným hlasem konstatuje, „v některých aspektech jsme se posunuli spíše vzad, než vpřed“.

V současné době se tento Kanaďan pokouší zlepšit úroveň terapií u pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Je také autorem knih jako Podat ruku ďáblovi, Bojují jako vojáci, zemřou jako děti. V roce 2016 vyšlo jeho nejnovější dílo Čekání na první světlo: Můj trvající boj s PTSD.

Široká veřejnost stále dobře nerozumí problematice posttraumatické stresové poruchy, protože v současném světě je vše založeno na vizualizaci. Pokud jste byl např. postřelen, získal jste viditelné tzv. čestné zranění, na které můžete být i pyšný. Na druhou stranu ten chlap schovaný v rohu, ve špatné náladě, co se opíjí každý večer, má zranění, kterému se nepřikládá taková čest. V konečném důsledku může vést i k sebedestrukci jeho samotného.

Poté, co obdržel The Elie Wiesel Award, nejvyšší čestné vyznamenání amerického muzea holokaustu, generál promluvil o tom, jak ho jeho posttraumatická stresová porucha nutí prožívat veškeré krveprolití znovu a znovu. Když u něj doma v Kanadě jeho malá vnučka spadla, uhodila se do hlavy o stolek. „Každý v místnosti vyskočil na nohy s cílem jí pomoci, ale já jsem nebyl schopný se ani hnout“, pronese. Bylo to proto, že v roce 1994 viděl stovky zabitých dětí vojáky, jež sami byli stále dětmi. A pláč malé holčičky mu to všechno připomněl. Zabralo mu několik týdnů, než se dostatečně odvážil ji zvednout. Měl strach z momentu, kdy by mohla začít brečet a on by tuto situaci nezvládl.

Na cestě do kanadského parlamentu v Ottawě, kde sloužil jako senátor, přemýšlel po bezesné noci plné záblesků vyvolaných vzrůstajícím počtem sebevražd kanadských veteránů z Afghánistánu. Pořád častěji apeloval na zvýšení aktivity v oblasti léčby a podpory novodobých válečných veteránů. Avšak, jako několikrát předtím, jeho varování, resp. doporučení zůstala stále bez odezvy. Pak se jednoho deštivého večera něco stalo. Bývalý generál, propuštěný z armády v dubnu 2000, vypil takřka celou láhev skotské a ve svém bytě otevřel kovovou skříňku s medailí jeho otce a 50 let starou břitvou. Velmi pomalu se řezal na různých partiích svého těla. Začal na stehnech, dokud se neřinuly malé potůčky krve, poté se zaměřil na ruce a řezal a řezal. Toho večera měl štěstí. Byl to jen další z mnoha Dallaireho pokoušení osudu, který se ztratil v tom nespočetném množství, táhnoucím se přes dvě desetiletí. Většina z nich začala již v Africe a pokračovala i v Kanadě, včetně zběsilého řízení ve 150 kilometrové rychlosti s jeho dítětem na zadním sedadle. „Přes to všechno je zázrak, že stále žiju“ s lehkým úsměvem na tváři se podiví.

Tento člověk má za sebou přes 14 let terapie, alkohol už nepije, život si vzít nechce. Musí brát léky včetně antidepresiv a takové, co mu brání snít. „Váš největší nepřítel je noc, takže se modlíte za první světlo“, říká. Zároveň musí vzniknout kompromis při potlačování nočních můr, protože psychologové je potřebují, aby vám mohli pomoci.

Ilustrační fotografie 4

Vy generále“ hlásí do mikrofonu ambasadorka OSN Samantha Power, před pověšením medaile kolem jeho krku, „vy jste stál mezi zabijáky a jejich oběťmi a dělal jste svoji práci, když nikdo jiný nebyl ochotný dělat jejich“. Dallaire přijal cenu jménem 454 afrických a 11 kanadských vojáků, kteří zůstali a pomohli.

A o tom bude pojednávat i naše konference HUMANITY & WAR& WAR.

 

V textu použity ilustrační fotografie.
Další odkazy:
Dallaire memoir: https://goo.gl/snbbYB & https://goo.gl/PfdBFx
Official sites: http://www.romeodallaire.com/
Award receiving speech: https://goo.gl/WuUDnT