Co je hnacím motorem jednotlivce, který se chystá vstoupit do teroristické organizace? Existuje nějaká predispozice, kterou členové teroristických organizací sdílejí? Dají se odhalit dříve, než dojde k jejich radikalizaci? Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbec jednoduché, natož jednoznačné. Poměrně významný limit při zkoumání psychologických profilů u teroristů je nedostatečný vzorek osob. Teroristé se do poraden a ústavů dobrovolně nehrnou. Co hůře, tak velká část volí sebevraždu před zajetím. Zlomek přeživších pak odmítá spolupracovat s psychiatry či psychology a zůstavá loajální své skupině [1].

Z psychologického pohledu odkrýváme pouze malou část, z několika faktorů, proč se lidé stávají příslušníky teroristických organizací. Lidé jsou ovlivněni ekonomickými, sociálními, politickými a náboženskými hledisky a jejich kombinacemi [2]. Realizované psychologické studie ukazují, že teroristé nezapadají do žádné, zatím, vytyčené kategorie v oboru psychologie a psychiatrie. Většina zapadá do spektra normality. Teroristické skupiny, stejně tak jako bezpečnostní sbory selektují emocionálně nestálé a duševně nemocné členy [3]. Představují příliš velké bezpečnostní riziko.

          Terorismus si totiž žádá schopnost spolupracovat ve skupině, což není právě dominantní stránkou duševně nemocných jedinců.
Ibanez tvrdí, že další slabou stránkou osob s duševním onemocněnim je také egocentričnost.
Egocentrik není ochotný obětovat se pro věc, která nenese okamžitý osobní prospěch [4]
.

Nicméně, jedinci se specifickými osobnostními dispozicemi mají větší náchylnost k zapojení se do teroristické skupiny než ostatní. Takovou slabost projevují osoby s rysem externalizace. Jde o běžný obranný mechanismus, kdy jedinec podvědomě promítá svůj problém do svého okolí. Dalším společnými rysy dle Posta jsou obranná grandiozita (přesvědčení o své velkoleposti) a přehnané soustředění se na sebe sama s minimálním ohledem na city ostatních [5].

Svobodný muž ve věku 22-25 let, narozen či po dlouhou dobu žijící v městském prostředí pocházející
ze střední až vyšší sociální sféry s univerzitní zkušeností. Má blízko k anarchismu, nacionalismu
nebo k Marxisticko-Leninistické ideologii. Takto definoval Russel s Millerem profil teroristy na konci 80. let.
Autoři vycházeli ze vzorku 350 teroristů [6]
. Vidíme, že popis je velmi obecný a dal by se snadno aplikovat na velké množství lidí.

Důležitými faktory k porozumění, proč někteří jedinci volí cestu terorismu, je právě jejich motivace a vulnerabilita. Najít pravou a univerzální podstatu motivace vedoucí k terorismu je nesnadné. Existuje mnoho faktorů a ty se obvykle vyskytují ve skupině, nikoliv samostatně. Motivace může pramenit z nespokojenosti jedince s vlastním životem, nebo silným traumatizujícím zážitkem spolu s daným společenským prostředím, vzdělávacím systémem a jeho obsahem a nátlakem formou indoktrinací [7]. Traumata mohou pocházet z etnických, naboženských a ideologických konfliktů, jakož i chudoby, tradice násilí, úpadku důvěry v režim a pramení i z přítomnosti hlubokých rozepří mezi vladnoucími skupinami státu. Post razí teorii „časných traumat“ kde vidí spojitost mezi různými rodinnými traumaty a pozdějšími sklony jedince k terorismu [8]. Je logické, že prvky motivace se u členů výrazně odlišují. Tam kde jeden hledá finanční zisk, druhý hledá komunitu a své místo. Motivy pomsty jsou dle Posta také velmi silným aspektem při vstupu do teroristické organizace [9].

_76520102_76520101.jpg

Teroristické skupiny obvykle pracují s informacemi, které pouští dovnitř skupiny. Interpretují je tak, aby byl kladen důraz na zlo páchané protivníkem a docházelo k prohlubování pocitu morální povinnosti setrvat v boji [10]. Silně tak ovlivňují mínění skupiny a posilují obraz „my - dobří“ vs. „oni - zlí“. Vnímání reality je tak pokřiveno, členové se nebrání páchat zlo, které vidí jako ospravedlněné. Ideologická spřízněnost, vzájemná důvěra, a esprit de corps  vede k pevné soudržnosti skupin, které se pohybují v menší či větší izolaci od okolní společnosti. Čím je izolace skupiny větší, tím je těžší rozjetý vlak opustit [11].

 

První díl seriálu TERORISMUS
Druhý díl seriálu TERORISMUS
Čtvrtý díl seriálu TERORISMUS

 

Zdroje:

[1]. [2]. HUDSON, Rex. Sociology and Psychology of Terrorism. New York: Nova Science Publishers, 2010.

[3]. [4]. CORTE IBANEZ, Luis. Logika terorismu. Praha: Academia, 2009.

[5]. POST, J. M. Group and organizational dynamics of political terrorism: Implications for counterterrorist policy. Aberdeen: Aberdeen University Press.

[6]. BORUM, Randy. Psychology of Terrorism. Tampa: University of South Florida, 2004.

[7]. MIKŠÍK, Oldřich. Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum, 2005.

[8]. POST, J. M. Terrorist psycho-logic: Terrorist behavior as a product of psychological forces. Washington: The Woodrow Wislon Center Press, 1998.

[9]. POST, J.M. Notes on a psychodynamic theory of terrorist behaviour. Londýn: Routledge, 1984.

[10]. KREJČÍ, Oskar. Politická psychologie. Praha: Ekopress, 2006.

[11]. SMOLÍK, Josef. Společenské příčiny, podmínky a důsledky terorismu. Praha: MČSS, 2007.