"Člověk cítí jakousi nedůvěru v místní obyvatelstvo, obzvlášť když je “označen” tím, co na sobě nosí, tím, v čem jezdí, a už třeba odlišnou barvou pleti"IMG_20170821_111653393-(1).jpg

Ahoj Kubo, než se Tě zeptám na tvé zkušenosti ze zahraniční mise v Mali, zajímalo by mne, jak jsi se vůbec dostal k tomu, že jsi vojenský záchranář?

Na gymnáziu v Hranicích při rozhodování, co jít studovat, mi kamarádka poradila, že na vysoké škole, kam se hlásí, je i obor Zdravotnický záchranář. A mě to zaujalo. Naštěstí mé zaměření bylo k přírodním vědám, což mi hodně pomohlo u přijímacího řízení. Na první pokus jsem se nedostal, ale za rok při opakování se mi to povedlo. Na škole jsem 3 roky dřel a nakonec se mi podařilo zdárně ukončit studium. Bylo mi nabídnuto místo tady v Hranicích, kde dnes sloužím.


Momentálně tedy sloužíš u 71.mpr v Hranicích. Je tvým úkolem také výcvik Combat Lifesaverů a zdravotnická příprava vojáků?

Díky tomu, že je zde na obvazišti certifikované CLS centrum, tak jsem ke každému kurzu pozván jako pomocný instruktor. Je to pro mé zdokonalení i aktualizaci vědomostí a taky pro zefektivnění následné výuky na rotě. Na své rotě potom  vedu zdravotní přípravu všech vojáku a zdokonalovací přípravu vojáků se specializací CLS. Není to ale jediná náplň. Máme spoustu výcviků, takže tam jezdím zabezpečovat a to přímo v “poli”.


 Jak dlouho trvalo, než jsi od vstupu do armády byl schopen vyjet do zahraničí a měl jsi možnost vybrat si, zda Mali, nebo Afghanistán?

Tuto možnost jsem dostal po roce působení na útvaru a stalo se to dost velkou náhodou. Byl jsem nejdříve jako náhradník, a poté co zdravotník, který měl jet, se rozhodl odejít pracovat do civilního sektoru, jsem se posunul na jeho místo. Není to ale jednoduché. Hodně záleží na veliteli jednotky, se kterou má voják vyjet. Hlavní atributy v rozhodování velitele je spolehlivost (která obsahuje u mě jako zdravotníka i  zvládnutá odbornost) a psychická připravenost u vojáka, kterého si volí do svého týmu. Musel jsem to po dobu půlroční přípravy do mise prokázat. Možnost vybrat si Mali nebo Afghanistán je. Buďto odmítneš jednu a budeš doufat, že ti možná nabídnou někdy tu druhou. “smích”


Co všechno bylo obsahem přípravy do mise a jak jsi se připravoval po zdravotnické stránce?

Připravoval jsem jak sebe, tak svou jednotku. Muselo se naplánovat plán výcviku na celý půl rok. Do toho lékařské a psychologické prohlídky a ještě očkování. Domluvili a vybrali jsme, jaké budeme v Mali užívat antimalarika. Veškerou dokumentaci, která byla z oblasti zdravotní, jsem musel shromažďovat u sebe. Proběhl zdokonalovací výcvik pro vojáky se specializací CLS, proběhl kurz první pomoci v poli pro celou jednotku, v rámci komplexních polních výcviků jsme měli v různých rozehrách a modelových situacích ošetřování raněných. Objednávaly se léčiva a zdravotnický materiál pro naše půlroční působení. Samozřejmě byla i součástí taktická, střelecká a zpravodajská příprava, kterých jsem se zůčastnil, abych nezůstal pozadu.

Jaké byly tvé úkoly na misi v Mali?

Jako jediný zdravotník jednotky jsem se staral o to, aby všichni, kdo měli nějaký problém se zdravím, byli co nejdříve opět bojeschopní. Když bylo potřeba, doprovodil jsem nemocného na vyšší zdravotnické zařízení. U nás na základně byla bulharská ROLE 1, ve výcvikovém táboře byla německá ROLE 2. Na těchto místech jsem fungoval i jako tlumočník. Asi jednou za dva měsíce byl požadavek od velení, abych odvedl výuku první pomoci v angličtině pro mnohonárodní štáb EUTM nebo jel s tímto štábem, abych jim zabezpečil střelby. Dále, protože se hodila každá ruka a noha, byl jsem doplňován do strážních směn a to jak v denních, tak v nočních službách. Když bylo potřeba, chodil jsem s družstvy na pěší patrolování kolem základny a samozřejmě jsem s nimi i vyjížděl na patroly na vozidlech. Prováděl jsem výcvik vlastních jednotek a nacvičovali jsme spolupráci s odsunovým vrtulníkem s lékařkou a záchranářem na palubě..No a v neposlední řadě jsem měl na starost veškerý zdravotnický materiál našeho kontingentu.

2DSC_0080-(1).jpg

Mnoho úkolů a specifické podmínky Tě musely dostávat do stresu. Jak jsi relaxoval, byl tam vůbec prostor si někdy na celý den dát nohy na stůl a nic nedělat?

Mise je specifická v tom, že je období, kdy je úkolů až nad hlavu, a pak přijde období, kdy máš volného času až moc. Odpočinkem bylo pro mě třeba čtení knihy, sledování filmů, ale i třeba posezení s kolegy u kávy. Dále tam byla možnost využít posilovnu, což je asi nejčastějším prostředkem pro volnočasové aktivity na misi. Měli jsme i to štěstí, že na základně byl bazén, a tak se v horkých dnech dalo na chvíli zaplavat a pak vypnout ve stínu vedle bazénu. :)

Říká se, že mise v Mali je celkem bezpečná, třeba oproti Afgánistánu. Jak jsi se cítil v Mali ty, bál jsi se někdy o svůj život nebo o životy kluků v jednotce?

Člověk cítí jakousi nedůvěru v místní obyvatelstvo, obzvlášť když je “označen” tím, co na sobě nosí, tím, v čem jezdí, a už třeba odlišnou barvou pleti. Takže je člověk více na pozoru a sleduje reakce, třeba když je v otevřeném autě mimo základnu. Jasně, někteří lidé na nás mávali a usmívali se, to byly hlavně děti, ale občas jsme se setkali s negativními reakcemi místních. Například, když jsme jednou projížděli místem, kde se sešli obyvatelé Bamaka k protestu proti vládě, a my stáli na křižovatce na červené, někteří z těch protestujících na nás začali křičet a mávat pěstmi. To jsem zrovna seděl v kajmanu a byl jsem rád, že nám rychle přepnuly semafory na zelenou a my mohli pokračovat zpátky na základnu. Ale kdy jsem se opravdu bál o život svůj i kluků z jednotky, byla akce v Le Campement, kam jsme vyjížděli jako skupiny QRF k ozbrojenému útoku na tento hotelový komplex.

Rozumím. Na co jsi se nejvíce těšil, když jsi se vrátil z mise?

Pomilovat ženu. “smích” A do hor. Hodně mi chyběly hory a čistý vzduch. Takže asi po dvou dnech co jsem se vrátil, jsme s přítelkyní vzali psy a šli na Lysou Horu. 

Jaké jsou momentálně tvé plány do budoucna?

Být lepší v tom, co dělám.


Přeji mnoho úspěchů a děkuji Ti za rozhovor. :)

Děkuji :)

 

*Fotografie jsou z osobní sbírky Jakuba