S Radanem Doubravou o tom, jak se z počítačové firmy vyvýjející armádní simulátory dostal k zajišťování mezikontinentální repatriace i o tom, jaká je situace ve zdravotnictví v zahraničí. Více čtěte dál.

IMG 2625

Medailonek Radana Doubravy: zdravotnický záchranář a výkonný ředitel firmy Medevac. V rámci činností firmy i letecký záchranář (fixed-wing) včetně mezikontinentálních repatriací. Instruktor Paramed CZ, certifikace MIRA, FPOS a NATO ICLS USAREUR. Několik let práce v bezpečnostním sektoru - airmarshall pro ČSA a pracovník diplomatické ostrahy velvyslanectví USA v Praze. Zkušenosti jako Instruktor MIRA na Ukrajině, Slovensku, Velké Británii a Německu.

 

Vaší momentální zdravotnickou specializací je mimo jiné i pozice leteckého záchranáře. Provádíte také mezikontinentální repatriace, jaké případy pro Vás osobně byly nejzajímavější?
Létáme pro naše zákazníky a pro jejich klienty běžně na palubách komerčních aerolinií, ale i v rámci provozu Private jetů. Nejčastěji operujeme s letouny Cessna Mustang, kde je rentabilní činnost zhruba po oblast blízkého východu. Nejdelší repatriace, kterou jsem zajištoval bylo Thajsko, kdy pacient během pobytu prodělal težkou sepsi, mrtvici a byl mu implantován kardiostimulátor. Každá repatriace je v nečem specifická, ale nejvíc vzpomínám na pacienta, kterého jsme přebírali v Turecku. Pacient byl po težké mozkové příhodě na oddělění ARO, kde se zhoršoval. Trpěl vysokým tlakem a rozvýjejícím se septickým stavem a náš let v režimu RLP byl brán jako poslední šance jak pacienta dostat do ČR na superspecializované pracoviště. Po příchodu na oddělení ARO si náš primář začal přebírat informace o aktuálním stavu pacinenta. Já jsem začal dělat ,,takovou tu sesterskou práci“, a i když byl pacient zaintubovaný a zrelaxovaný, oslovil jsem ho jménem. Ten šok, když se na mě pacient otočil a s vyděšeným výrazem kousal do ET kanyl, nezapomenu do konce života. S ohledem na „péči“ turků jsme si pacienta dostatečne zrelaxovali a okamžitě odjeli směr letiště. Pacient se nám po cestě ještě trošku zhoršil, ale úspěšně jsme ho po 16ti hodinách předali na superspecializované pracoviště v Praze. Po týdnu byl extubován a po 2 měsících se navrátil do původního zaměstnání s minimálními následky.

Tohle je v rámci Vaší firmy Medevac. Co je její primární činností?
Naše firma má několik pilířů činností. Z povahy věci poskytujeme sekundární transporty v režimu přednemocniční neodkladné péče. Dále zajišťujeme zdravotnické asistence na kulturních, společenských a sportovních akcích. No a v neposlední řadě to, čím jsme začínali, co pomohlo utvářet směřování naší firmy od prvopočátku, repatriace pacientů do a z České Republiky.

Kromě toho působíte jako instruktor v Paramed CZ. Jak jste se vůbec dostal k taktické medicíně?
Původně jsem působil v počítačové firmě vyvýjející armádní simulátory, odkud jsme přešel k bezpečnostní agentuře. Tam jsem byl vybrán jako operátor bezpečnostních rentgenů, rámů a detektroů výbušnin. Posléze jsem byl přidělen do skupiny leteckých doprovdů tzv. airmarshalů. Během mé práce u firmy mi jednoho dne pobodali kolegu a mně došlo, že je fajn umět se prát a střílet, ale chtěl jsem se umět o své kolegy postarat. Protože v té době (cca 2007) nebylo ještě tolik kurzů jako je dnes, udělal jsem si u ZZS HMP kurz řidiče sanity a obě profese se mi začali prolínat. Ve volném čase jsem si začal přivydělávat jako řidič převozové sanity, a to už mě vlastně nepustilo. Na 2 roky jsem zakotvil jako pracovník ostrahy jedné z větších ambasád v ČR a posléze jsem nastoupil do ÚVN jako řidič a po dokončení studií jako zdravotnický záchranář na oddělení Emergency. Takže medicína a taktické prostředí se mi tak nějak přirozeně prolnulo. :-)

IMG 1578 1

Kde jste Vy sám absolvoval kurzy typu CLS, MIRA apod., které nyní vedete?
CLS v prosinci 2012 v krásném +-5 stupňovém počasí s partou kamarádů na útvaru ve Strakonicích u Jardy Duchoně. Super parta lidí, super kurz, nezapomenu na pohledy slušně oblečených kolegů z AČR, když jsme přišli do jídelny jako banda špinavých povalečů.
Do britského sytému vzdělávání mne přivedl kamarád a kolega Tim Cranton. Kurzy MIRA a certifikaci jsem absolvoval ve Velké Británii, řekněme, že kousek od Herefordu.

Jaké složení zájemců na kurzech především máte?
S ohledem na velké pracovní vytížení se snažíme kurzy mezi sebe dělit. Když se zamyslím, tak cca 90% mých frekventantů za poslední 1-2 roky jsou ze zahraničí. Většinou se jedná o profesionály z oboru bezpečnosti (ať už státní či soukromé) nebo průmyslu. Sem tam nějaký „prepper“ a samozřejmě i pár lidí, kteří si prostě jen chtějí rozšířit obzory a znalosti.

Zajímá mne, jak jste se jako instruktor dostal na Ukrajinu? Jaký je tam potenciál zdravotníků?
Jako Paramed jsme byli osloveni mezinárodní neziskovou oragnizací Patriot Defence, která si vytičila za cíl změnit ukrajinskou vojenskou zdravotní doktrínu z roku 1963 a do země přivést nové moderní postupy a standardizaci z NATO. Osobně jsem se setkal s úžasnými lidmi, kteří dokáží velmi dobře (obdobně jako my Češi) „think out of the box“, dobře fungovat i s nedostatečným vybavením a rychle se naučit nové věci a přizpůsobovat se. Velkou radost mi udělali naši studenti z nejvyšší úrovně kurzu, které jsme tam učili, když několik z nich získalo během studií v USA i vzdělání na úrovni EMT a EMT-I, což je těsně pod stupněm Paramedic.

Jak si obecně jako čeští zdravotníci stojíme? Jaké to je, ,,chytit“ se v zemích jako je Velká Británie nebo USA?
V západních zemích je obecně kladena velká váha na standardizaci a „protokolový“ přístup. V něčem to dokáže člověku hodně pomoci. Druhá strana mince je, že spousta lidí tvrdí, že díky rigidním protokolům nemáte prostor svobodně uvažovat. Osobně jsem spíše zastánce toho protokolárního systému, kdy organizace mnohem lépe zvládá forenzní zodpovědnost a výrazně se snižuje riziko malpraxe.
Klíčová pro jakoukoliv snahu o uplatnění v zahraničí je jazyková vybavenost. I když jsem dyslektika a dysgrafik, domluvím se plynně 2 jazyky a „rukama a nohama“ dalšími 3. Moje práce v zahrnaičí mi potvrdila, že pokud jste nemocný a máte problém, vždy se budete chtít domluvit.

Přemýšlel jste někdy o nástupu do AČR, když k tomu, zdá se, máte tak blízko?
Bohužel v době, kdy to pro mě bylo reálné, byly přísnější podmínky a zdravotní klasifikace B3/C1 byla blbě. Teď koketuji s myšlenkou AZ, ale máme s kolegou spoustu aktivit a k tomu mám doma 2 syny, z toho jeden je postižený a potřebuje spoustu péče. Takže zatím nic není jisté. Snažím se přispět svojí troškou do mlýna tím, že aktivně zveme příslušníky AČR na naše kurzy a na kurzy americké armády v evropě, kterých se také pravidelně jako lektoři účastníme.

IMG 3958

Co si myslíte o budoucí funkci taktické medicíny v civilní sféře?
Osobně jsem velký zástance TCCC/TECC přístupu. V krizové situaci mi prostě tyhle jednoduché, ale účinné vojenské drily prostě líp naskakují a dávájí mi větší smysl. A samozřejmě je důležité, že stejně jako ve válečné medicíně/medicíně katastrof se musíme snažit udělat co nejvíc s co nejmenšími „náklady“. A postupy taktické medicíny se dají snadno přenášet dál tím, že relativně snadno vyškolíte lektory, kteří budou školit dál atd.

Co máte v plánu v nejbližší budoucnosti? Nějaké projekty na obzoru?
Dokončili jsme první fázi školícího střediska ve Středních Čechách, kam chceme přesunout težiště společných aktvit ParamedCZ a Medevacu. Po novém roce byhom měli dokončit druhou fázi, která nám podstatně rozšíří kapacity. Od září jsme rozběhli stanoviště naší firmy v dalším kraji a na sezonu 2018 budeme nabírat další zaměstnance. No a ještě připravujeme jeden projekt ve spolupráci s kolegy z Prahy, ale tím se budete muset zatím nechat překvapit.

                  Děkuji za Váš čas a přeji mnoho úspěchů!
                  Lucie Cizkova

 

Fotky: vlastní archiv Radana Doubravy