Rozhovor s popáleninovým specialistou MUDr. Robertem Zajíčkem Ph.D. z FN KV nejen o popáleninách a jejich léčbě, ale i o připravenosti na mimořádné události a spolupráci s armádou. Více v článku.

robert zajicek

foto: Adam Wišněvský, UK

Jak dlouho se popáleninové medicíně věnujete? A jak jste se k tomu dostal?
Od roku 1999. Tehdy ještě byla atestace chirurgie 1. stupně a začal jsem pracovat na všeobecné chirurgii v Českém Brodě, kde jsem byl po promoci tři roky. A protože se v Praze hledal chirurg a popáleniny mají blízko klasické chirurgii, tak jsem přešel sem. Nebyl to jednoduchý přechod, všeobecná chirurgie je jednoduchá, uděláte řez, něco spravíte a zase to vrátíte zpátky. Je to úplně jiná medicína.

,,Nejsou doktoři. Je to těžká práce a popáleninová medicína je specifická,
je to nástavbový obor nad všeobecnou chirurgii.''

Je těžké najít uplatnění v tomto oboru? Co by jste doporučil medikům, kteří míří za touto specializací?
Není to těžké, ale nejsou lidi. Popáleninová medicína je velmi tvrdá a náročná po všech stránkách, fyzicky i psychicky. Je tu spoustu těžce nemocných lidí, umírají tu mladí lidé, jsou tady děti, které jsou těžce poznamenané a odnáší si s sebou těžké následky. Je to komunikačně náročné, musíte mluvit s pacienty, příbuznými, a to opakovaně a v různých fázích léčby; musíte často sdělovat nepříznivé zprávy. Je to centralizovaná specializovaná péče, popáleniny nemůžete dělat ambulantně. Většina mediků chce jít spíš do ambulantních sektorů, dermatologické praxe, uplatnit se privátně. Obecně vidíme, že medici ztrácí zájem o chirurgii. Je to náročné, operovat v noci, neustálé riziko, že se něco pokazí.

Jaké jsou vůbec možnosti kvalitní péče pro pacienty s popálením v České republice?
Péče je tvrdě centralizovaná. Jsou tři popáleninová centra v republice - Brno, Ostrava a Praha. Naše spádová oblast FN KV je asi 6,5 milionu lidí. Obnáší celé Čechy a polovinu Vysočiny.

Můžete porovnat českou a světovou scénu popáleninové medicíny?
Na to, jaké máme podmínky, finanční budget a počet lidí, myslím, že jsme na tom dobře. Pořád stačíme, držíme krok. Teď jsme tu měli kolegu ze Švýcarska, profesora z univerzity v Curychu, kde je nejšpičkovější dětské popáleninové centrum, které táhne výzkum a má renomé. Měl tu přednášku a WS a byl překvapen tím, jaké to zde máme. On tam má neomezené množství prostředků, neomezené množství edukovaných a dobře placených lidí kolem sebe. To my nemáme. Když jsme srovnávali naše výsledky, tak jsme zjistili, že dosahujeme stejného výsledku jako oni za cenu menších nákladů a s méně, podstatně hůře placenýma lidma.

Přemýšlel jste někdy o práci v zahraničí?
To víte, že ano. Byl jsem v zahraničí v Kanadě a v Německu.

IMG 2216

Jakou věkovou kategorii procentuálně ošetřujete nejčastěji?
Máme zhruba 300 dětí, to je tak 1/3 pacientů ročně. Z toho asi 90% jsou opařená batolata. To je první velká skupina pacientů. Pak jsou dospělí pacienti, tam dominuje popálení plamenem. ať už v rámci hoření, výbuchu, exploxe plynu atd. A pak jsou okrajové, ale závažné úrazy. U dětí dominují kontaktní popáleniny a u teenagerů i úrazy elektrickým proudem vys. napětí, to když přelézají vagóny. U dospělích pak různé poleptání, pracovní úrazy, což je skupina, která je minoritní, ale charakterem zranění velmi závažná.

,,Prasečí kůže už není a my teď řešíme, jak vrátit bio kryt do ČR.''

Zajímá mne, jak fungují kožní banky a kultivační laboratoře. Kde se získává kůže pro transplantaci a jaké jsou ''zásoby''?
To je velmi dobrá otázka. V r. 2003 v ČR skončila možnost používat a vyrábět štěpy z prasečí kůže, tzv. xenotransplantát (tkáň od jiného živ. druhu, pozn. redakce). Xenotransplantáty byly tradicí od r. 1973, kdy je MUDr. Moserová začala vyrábět a vypracovala velice sofistikovaný systém, jak připravovat štěpy prasečí kůže, které jsou u pacientů dočasné, ale zachránili, a to mohu říct naprosto objektivně, život obrovskému množství pacientů. Prasečí kůže je velice podobná lidské a používání xenotransplantátů je naprosto unikátní a špičkové. Všichni, kteří jsme v této generaci, jsme na nich vyrůstali. Protože si ale ČR vzala doporučení EU a udělala z něj zákon, který podmínky pro výrobu xenotr. velmi ztížil, tak v dnešní době není možné ho v ČR vyrobit. Bohužel zatím není náhrada, nemáme provizorní biologický kryt. Rádi bychom s tím něco dělali a podnikáme kroky, abychom ho do ČR znovu vrátili, protože ve světě je to standardní záležitost. Na Slovensku, v Maďarsku i v Polsku ho používají.

To mě přivádí k tomu, že jste poprvé aplikoval umělou kůži INTEGRA u dětských pacientů. Z čeho se skládá a jak funguje?
Zatím není možné nikde v laboratoři připravit kůži, která by byla hotová bez použití buněk pacienta. Nikdo nepřijde, nedá to na pacienta a ono se to přihojí. INTEGRA je produkt, který obsahuje hovězí kolagen uspořádaný v trojrozměrné síti, který je speciálně purifikován. Na povrchu je tenká silikonová membránka. Vezme se a dá se na ztracenou kůži. V intervalu zhruba tří týdnů pacientovi buňky rostou po lešení z hovězího kolagenu, který se rozpadá a vytvoří tak vlastní škáru. Prorostou jím cévy a po zhruba 3-4 týdnech můžete sundat silikon a místo něj tam dáte velmi tenký štěp pacienta a tím vlastně kůži zavřete. Čili výhoda spočívá v tom, že vytvoříte pacientovi elastickou podložku, která ve štěpěch chybí. Laicky je to náhrada dermy, škáry.

05.38b Oper tým

Jaké jsou trendy ve vývoji umělých kožních náhrad nejen v ČR, ale i ve světě?
Ono to vypadá strašně jednodušše, ale kůže je relativně strašně komplikovaný orgán a vývoj umělé kůže je extrémně náročný. Ve Švýcarsku vytvořili konsorcium, na které natáhli miliony franků. Pracuje tam intenzivně 15 lidí 24 hodin denně full time job na vývoji umělé kůže. Dělají to 15 let. A za tu dobu, co já vím, se dostali k 3-4cm², které už se začali zkoušet na pacientech, ale vůbec se neví, jestli to funguje, jestli to poroste, jak to vypadá. Ještě jsou první fáze klinického zkoušení. Takhle obrovské investice energie, času a mozků vedou k relativně malému pokroku. Neočekávám, že v dalších letech vznikne kůže na zip. Každopádně vývoj spěje k tomu, že se vytváří náhrada obou vrstev kůže, pokožky i škáry.

Jaké trauma pro Vás bylo za Vaši kariéru největší výzvou?
Asi ten první chlapec s Integrou. Byl to smrtelný úraz v r. 2002. Chlapec měl 80% hlubokých popálenin, což v té době bylo smrtelné zranění. Aplikovali jsme umělou kůži, která mu vlastně zachránila život a dostal se z toho. Dnes už je mu přes 20 a má rodinu, zaměstnání. S aplikací umělé kůže nám přežil i pacient s 90% popáleninami 3. stupně.

Založil jste spolek BOLÍTO, pro koho je určen?
Je hlavně určen pro péči o naše převážně dětské pacienty, pro děti, které utrpěli trauma a musí se s tím vypořádat. Popáleniny jsou trauma celoživotní, musí se s s tím vypořádat i rodina. Děti tu často leží dlouho a musíme je často reoperovat, protože rychle rostou. Pak se řeší následné rekonstrukční chirurgické zákroky. Děti nás vlastně provázejí v dobrém i ve zlém celý náš profesionální život. A protože vám není život těch pacientů lhostejný, tak jsme si řekli, že bychom jim rádi pomohli i v životě. Sdružení vzniklo s tímhle záměrem tady na klinice, a je pro mě velká čest, že tu jsou lidi, kteří o to mají zájem, že věnují to nejvzácnější co mají, a to je čas.

Ve spolupráci s Jarmilou Štukovou vytvořil také progresivní projekt Vagonáři.cz. Prim tam hraje klip vytvořený z odpovídajících zdrojů, aby oslovil cílovou skupinu. ,,Udělali jsme to proto, že v ČR je hodně teenagerů, kteří přelézají přes různé vagóny, z čehož jsou těžké a devastující úrazy. Tato skupina je velmi špatná z hlediska odpovědi na jakoukoliv prevenci. Jak na ně zapůsobit, aby něco dělali je velký problém, natož jim říct aby něco nědělali, to prakticky vůbec nejde. Snažíme se o prevenci, je to nejlepší léčba.''

Jaké máte plány a vize do budoucna, osobní, kariérní?
Za prvé chceme otevřít české popáleniny světu. Myslím si, že to je důležitá věc, abychom byli součástí evropského prostoru, aby jsme byli v kontaktu se světem. Moje životní zkušenost je taková, že ač to vypadá jednoduše, tak všude mají něco, co se dá naučt a co se dá přitáhnout. Tzn. větší propojení je naprosto klíčová věc.

Další věc, která je důležitá. Myslím si, že jsme narazili na strop v popáleninách. Už nejsme schopni zachránit větší procento popálené plochy. Pacienti už pak musí umírat. Můžeme vylepšovat, můžeme to dělat rychleji nebo efektivněji, ale výraznou změnu ve zlepšení mortality pacientů už nedokážeme. Čekáme až někdo něco vymyslí v laboratoři za milion franků, takže se teď musíme soustředit na následky, a to jsou jizvy. Naše cesta teď bude taková, že u nás máme supermoderní laser, který má významný efekt při zrání jizev; máme nové technologie, abychom mohli ovlivnovat jizvení - aby ta jizva byla kosmeticky a funkčně přijatelnější. Další výzva je přinesení biologického krytu zpátky do ČR.

,,Nemáme disaster plán a republika ho potřebuje. Vlastně nejsou jasná pravidla, jak to bude,
až někde bude 60 zraněných.''

A další věcí, co souvisí s vaší konferencí je, že v ČR dosud chybí disaster plán pro případ hromadného popáleninového neštěstí. Tzn. že kdyby hořel autobus plný turistů, bylo by tu 60 zraněných lidí, nedej bože dětí. Nebo bude výbuch, bude hořet diskotéka, a v tom okamžiku se všechno změní, protože najednou bude 60 těžce popálených pacientů, a my musíme nějak komunikovat, musí se nějak transportovat, popáleninová centra si musí pacienty nějak rozdělit. Každá země by měla mít nějaký plán, který bude v kombinaci s IZS a PNP, aby se tím dosáhlo komplexu. Myslím, že to je velká výzva a velký dluh, který by republika měla mít, a naše společnost se proto snaží konkrétně s ministerstvem a ZZS postupně něco vytvořit.

P1010088

Jakých událostí by se zájemci o popáleninovou medicínu mohli zúčastnit, jsou nějaké konference, které zaštiťují tuto problematiku?
Určitě. Je tu odborná společnost, která dělá odbornou konferenci v rámci republiky. Teď byla v září v Praze, kam jsme pozvali jednoho významného amerického profesora z Galvestonu v Texasu, který tu měl celou řadu přednášek a interaktivní WS. Takovéto akce včetně zahraničních přednášek se tu dějí. A všichni chirurgové, které školíme ze specializace chirurgie, musí strávit měsíc u nás, v Brně nebo v Ostravě. To znamená, že nám projde pod rukama každý chirurg. Školíme i sestry a záchranáře. Pregraduální výuka je určena pro studenty 3. LF. Bohužel jsme schopni do výuky zahrnout pouze tuto fakultu. 1. a 2. LF nemá popáleninové centrum. Ale napsali jsme pro ně kurz, nikdo se však nepřihlásil... Postgraduální poskytujeme všem chirurgům.

,,Na misích jsou popálení pacienti. Rádi bychom armádě se zkušenostmi a znalostmi pomohli. Proto jsme rádi, že máme šanci odborníkům z AČR něco říct. Zájem armády o tuto problematiku vítáme a teď dojednáváme, jak to budeme dělat. Je to pro mě důležitá věc.''

Ve Vašem kalendáři je i konference První pomoc v boji 2017, co si pro nás připravíte?
Jde o to, aby účastníci konference dokázali posoudit rozsah popálené plochy, jestli pacient má 5 nebo 20 %, proč jsou nebezpečné popáleniny u dětí, proč je nebezpečné hoření v uzavřeném prostoru, proč pacient vynesený z hořícího domu je podstatně komplikovanější, než ten který hoří na louce, když se zapaluje trávník. Proč jsou pacienti po úrazu vysokým napětím ošetřeni primárně v traumacentru, v čem je nebezpečné poleptání kyselinou, ... To všechno jsou faktory závažnosti úrazu, které bych chtěl kolegům předat.

                  Děkuji za Váš čas a přeji mnoho úspěchů!
                  Lucie Cizkova

 

Fotky: vlastní archiv MUDr. Roberta Zajíčka